Příběhy
Jitka, 28 let, s malým dvouletým dítětem na mateřské dovolené. Obává se, kdy přijde znovu nepříjemný pocit, že se jí bude motat hlava, podlamovat nohy. A děsí se toho, že by mohla omdlít. Co když v tu chvíli bude mít v náruči svoje dítě? Co když bude bezmocná ve chvíli, kdy bude její dítě nějakým způsobem ohroženo? Sleduje si často čas na hodinách, aby věděla, pokud by omdlela, jak dlouho byla v bezvědomí…
Petr, student, 17 let, si po příchodu ze školy vytahuje věci z tašky. Během této aktivity si nesmí vzpomenout na žádného z příbuzných, protože by se pak tomuto dotyčnému mohlo něco nebezpečného stát. Pokud na někoho pomyslí, musí vrátit všechny věci do tašky a začíná znovu. Běžně se dostává k časům kolem půl hodiny i více, kdy mu trvá, než vytáhne všechny věci dle daných podmínek. Uvědomuje si, že už to potřebuje řešit…
Jiří, 48 let, přichází na pohotovost, protože si myslí, že má infarkt. Cítí tlak na hrudi, buší mu srdce, potí se, má strach o život. Všechna vyšetření vyloučila tělesné onemocnění. Tento týden je to už potřetí…
Markéta, 52 let, před lety docházela na terapie s úzkostí, měla strach, jestli není vážně nemocná. Později skutečně onemocněla rakovinou zhoubného typu. Díky včasnému nálezu a terapii byla vyléčena. Aktuálně dochází s obavou, že se to vrátí…
Jitka, 43 let, obává se, že nasypala svým dětem do jídla bazénovou chemii. Samozřejmě to udělat nechce a tato představa je pro ni děsivá. Jenže, co když se zbláznila, ztratila nad svým jednáním kontrolu, a teď si to nepamatuje. Proto si na nádobách s touto chemií dělá značky, jak jsou plné, aby mohla zjistit, zda nějaká část nechybí…
Takto bych mohl pokračovat velmi dlouho. Konkrétních klientů a jejich potíží bylo za více než dvacet let mé praxe mnoho.
Jak Vám tyto příběhy mohou pomoci?
Spousta klientů si často vůbec neuvědomuje, že jsou jejich obtíže úzkostného charakteru. Náhodou si přečtou nějaký článek, kde je jejich problém popsán. Zjistí, že to má nějaký název a dá se to léčit...
Někdo má zase problém, když mu jeho lékař vysvětluje, že jeho obtíže nejsou způsobeny tělesným onemocněním, ale že se jedná o psychický problém.
Někdo užívá dlouhá léta antidepresiva, jeho obtíže tak různě kolísají. Nebo má třeba několik let klid, než se ten jeho problém opět vrátí. Někdo běhá po různých terapiích, vyzkoušel vše možné i nemožné. Stálo to spoustu peněz a výsledek nemusí být vždy uspokojivý, nemusí vůbec odpovídat jeho snaze…
Často se za svůj problém stydí, vnímá se jako postižený. Netuší, že jeho obtíže o něm nic nevypovídají.
Úzkostné stavy jsou totiž velice častý a běžný problém.
Je to však problém, který dokáže brutálně potrápit.
Do pasti úzkostných stavů může snadno spadnout kdokoliv kdykoliv, bez ohledu na věk, vzdělání, pohlaví, povahu, odolnost…