Informace o úzkostech a řešení

Kde všude můžete získat informace o úzkostných stavech a případně možnost řešení?

Možných zdrojů informací o úzkosti je dnes už k dispozici velké množství. Takže každý si může najít zdroj, který mu bude vyhovovat. Hledání ale nejspíš nebude jednoduché, protože existuje obrovské množství různých náhledů na toto téma a ještě více různých (i zcela protichůdných) náhledů na možná řešení.

Lékař na pohotovosti a na záchrance (MUDr.)

 

  • řeší aktuální úzkostný stav (pacient totiž dorazí v tu chvíli, kdy vnímá ohrožení)
  • vyloučí tělesné onemocnění (např. infarkt myokardu), které momentální tělesné příznaky věrohodně napodobují (bušení srdce, tlak na hrudi, studený pot…)
  • doporučí psychiatrické vyšetření
  • často vydá pacientovi několik tabletek anxiolytik na rychlé zklidnění

Moje poznámky a zkušenosti mých klientů:

  • dnes jsou již lékaři na pohotovostech velmi dobře informováni o úzkostných stavech a při vyšetřování je berou v potaz (v minulosti byli totiž tito pacienti vnímáni jako hypochondři, kverulanti a jednání personálu nebylo vždy vstřícné)
  • nešvarem občas bývá, že psychiatrická diagnóza v dřívějších záznamech mívá vliv na charakter aktuálního vyšetření
 
 

Praktický lékař (MUDr.)

 

  • provede celkové základní vyšetření k vyloučení tělesného onemocnění
  • pacienta dobře zná (výhoda oproti akutnímu vyšetření na pohotovosti)
  • doporučí psychiatrické vyšetření
  • může sám nasadit léky (antidepresiva a anxiolytika), protože čekací doby na psychiatrické vyšetření jsou i několikaměsíční…

Moje poznámky a zkušenosti mých klientů:

  • občas je praktickým lékařům hloupé posílat své pacienty na psychiatrické vyšetření
  • někdy dochází k nadužívání anxiolytik
  • řada pacientů se ale nechce smířit s psychiatrickou diagnózou a stále se dožadují dalších vyšetření
 
 

 

 

Psychiatr (lékař, MUDr.)

 

  • nepotřebuje doporučení k vyšetření od praktického lékaře
  • provede psychiatrické vyšetření
  • vysvětlí diagnózu
  • zahájí farmakoterapii (nasadí léky) nebo zkonzultuje farmakoterapii již zahájenou praktickým lékařem
  • může doporučit vhodnou psychoterapii (protože se jí sám nevěnuje nebo na ni nemá čas díky přetížení jeho ordinace), pokud v regionu vůbec nějakou psychoterapii někdo provádí

Moje poznámky a zkušenosti mých klientů:

  • čekací doby na prvotní vyšetření v ambulanci jsou i několikaměsíční
  • psychiatři velmi často už nepřibírají další pacienty
  • pacienti mohou v čekárně na psychiatrické ambulanci strávit mnoho času, přestože přijdou v čase, na který byli objednáni (psychiatři ale opravdu nemohou přesně naplánovat časy objednání – stačí třeba jedno neplánované akutní vyšetření…)
  • pokud si nebudou pacienti stěžovat u svých zdravotních pojišťoven, aby řešily nedostatek psychiatrických ordinací, situace se nezmění! (například situace kolem dětské psychiatrie je v Královéhradeckém kraji dlouhodobě katastrofální)
 
 

 

 
 

Klinický psycholog (Mgr., PhDr.)

 

  • potřebuje doporučení k vyšetření od praktického lékaře, pokud se jedná o vyšetření hrazené zdravotní pojišťovnou (pokud se jedná o vyšetření za přímou úhradu, žádné doporučení není třeba)
  • provede psychologické vyšetření
  • vysvětlí diagnózu
  • vysvětlí, jakou psychoterapii provádí, co je její podstatou a jaký by měl být cíl vaší spolupráce
  • zahájí terapii
  • pokud vám tento způsob terapie nevyhovuje nebo nepřináší očekávaný výsledek, musíte si najít jiného terapeuta. Na tom není nic nevhodného a netaktního. Musí vám totiž vyhovovat dotyčný terapeut i jeho styl práce (a prostě si s každým vyhovovat nemusíme) a dále musíte vnímat, že dané terapii rozumíte a smysluplně vás posouvá…

Moje poznámky a zkušenosti mých klientů:

  • většinou je tato terapie pouze za přímou platbu
  • mají své internetové stránky, kde se dozvíte, jakým problémům se věnují a jaký způsob terapie používají
  • protože různých terapií existuje celá řada, nemusí vám zrovna vyhovovat terapie, která je ve Vašem regionu hrazena zdravotní pojišťovnou (žádný smysluplný systém, které terapie budou hrazeny pojišťovnami neexistuje a obávám se, že ani existovat nemůže)
  • získat dnes licenci klinického psychologa je neskutečně časově, finančně i odborně náročné, což by ale mělo zároveň znamenat, že je možné se spolehnout na jejich odborné kvality
 
 

 

 

Psychiatr, který provádí psychoterapii

 

  • vyberte pozitivní informace z předchozích dvou odstavců u psychiatra a klinického psychologa 😊
  • samozřejmě platí i ten předchozí poslední bod, že pokud vám dotyčný z různých důvodů nevyhovuje, tak…. však víte

Moje poznámky a zkušenosti mých klientů:

  • dnes má sice každý psychiatr povinně několikaletý výcvik v psychoterapii, přesto může být jeho orientace namířena výhradně na farmakoterapii
  • a je pouze na jeho zvážení, zda pacientovi psychoterapii doporučí (ať už u něho nebo u někoho jiného)
  • občas si řeknou o psychoterapii sami pacienti
  • na Psychiatrické klinice v Hradci Králové dostávají pacienti mimo jiné i seznam psychoterapeutů v našem regionu, včetně kontaktů, a zároveň je tento seznam přístupný i na jejich webových stránkách
  • proto bych Vám doporučil si zjistit, zda není možnost získat seznam místních psychoterapeutů i ve Vašem regionu (na Psychiatrické klinice ve Fakultní nemocnici nebo na psychiatrickém oddělení regionální nemocnice …)
 
 

 

 

Rozdíl mezi psychiatrem a klinickým psychologem:

  • řada lidí netuší, jaký je mezi nimi vlastně rozdíl
  • psychiatr má klasické lékařské vzdělání stejně jako všichni ostatní lékaři. Může předepisovat léky. Po absolvování lékařské fakulty (tzv. pregraduální vzdělávání, to mají naprosto všichni lékaři stejné) nastoupí na psychiatrické oddělní, kde po absolvování tzv. postgraduálního vzdělávání složí atestační zkoušku z psychiatrie…
  • psycholog má „filozofické“ vzdělání, léky proto předepisovat nemůže. Po absolvování vysoké školy může pracovat ve spoustě různých oborů (školství, sociální práce, doprava…), ale kdo chce pracovat jako klinický psycholog, musí nastoupit na psychiatrické oddělení a získat atestaci klinického psychologa (“psycholog pro zdravotnictví”) …

 

 

„Laičtí“ pracovníci s psychoterapeutickým výcvikem

 

  • psychoterapeutický výcvik dnes může absolvovat kdokoliv, nejčastěji to bývají sociální pracovníci, psychologové bez klinické atestace či lékaři bez psychiatrické atestace
  • psychoterapeutický výcvik je časově (v průměru 5 let) i finančně (v řádech desetitisíců) náročná záležitost
  • často jsou orientováni na svoji cílovou skupinu (mládež ve výchovných ústavech, lidé bez domova, klienti azylových domů, párové i individuální poradenství, …)

Moje poznámky a zkušenosti mých klientů:

 
  • úmyslně jsem použil uvozovky u slova laičtí, protože absence psychologicko-klinického či psychiatrického vzdělání, rozhodně neznamená automaticky nižší odbornou úroveň
  • výcvik psychoterapie u naprosté většiny terapeutických směrů je u nás na velice kvalitní úrovni, to znamená, že se můžete spolehnout na adekvátní míru jejich odborné úrovně
  • absence psychologického či psychiatrického vzdělání jim především znemožňuje získání smlouvy se zdravotní pojišťovnou
  • tato skupina má v našich podmínkách nešťastně definované právní ukotvení, oficiálně ani nemohou užívat termín “psychoterapeut”
  • tito terapeuti nejsou bohužel zaštítěni žádnou profesní komorou, která by lépe definovala a garantovala jejich odbornou způsobilost
  • zásadní záležitostí je udržet adekvátně sebekritický náhled k limitům svého terapeutického směru a zdraví respekt k jiným odlišným terapeutickým přístupům
 
 
 
 
 

Laičtí terapeuti bez psychoterapeutického výcviku

 

  • konfrontace názorů a přístupů u výše uvedených skupin může být třaskavá, nicméně tato skupina může být mnohem třaskavější (její uchopení je problematické)
  • do této skupiny je možné zařadit víceméně kohokoliv, kdo se tváří jako terapeut a nabízí cokoli
  • tato skupina je prakticky nekonečná
  • např. léčitelé všeho druhu využívající energii v lidském těle či v různých minerálech
  • dříve hodně populární kineziologové
  • dnes moderní poradci, kteří o sobě tvrdí, že vystudovali „neurovědu“ a pracují se sugescí, pozitivním myšlením, vizualizací, mantrami…
  • atd.

Moje poznámky a zkušenosti mých klientů:

 
  • nikoho nezrazuji, protože to není moje úloha ani odpovědnost, je to jen na Vás
  • a rozhodně netvrdím, že je vše v této skupině vysloveně špatně
  • může Vám pomoci někdo bez odborného vzdělání a mnoha let praxe? Ano, může…
  • dnes ale může ze sebe udělat poradce kdokoliv a radit může v čemkoli a najednou tu máme spoustu výživových poradců, fitness odborníků a koučů čehokoli…
  • nenechte se případně klamat, vždy používejte svůj rozum a nedejte na efekt a líbivost
  • připomínám, že sugestivní metody mívají jen krátkodobý efekt
  • to, že je na Vás někdo milý a má o Vás zájem, je super, ale otázkou zůstává, co Vás to bude stát, případně kolik Vás to bude stát…
  • myslím si ale, že pro řešení úzkostných poruch a obsedantních příznaků tyto metody stačit nebudou
  • mimochodem, zajímalo by mě množství čtenářů, kteří při čtení tohoto odstavce tyto webové stránky opustilo, protože se jich dotklo, že jsem „znectil“ jejich přístup, filosofii či jejich pravdu
 
 
 
 
 

Internet

 

  • diskusní fóra – nekonečný zdroj osobních zkušeností jiných lidí
  • YouTube – krátká instruktážní videa o vlastních zkušenostech, osvědčených řešeních či jenom zestručněný „výcuc“ informací z různých publikací
  • běžné články („strýček Google, teta Wiki“) – většinou popis metod řešení různých odborníků i neodborníků

Moje poznámky a zkušenosti mých klientů:

 
  • internetová fóra k tématu úzkostných stavů jsou nekonečným zdrojem pochybností, nejistot a zklamání – je mi líto, ale je mnohem větší pravděpodobnost, že získáte spíše negativní informace než pozitivní a smysluplné
  • rád se dívám na YouTube na recenze elektroniky, deskových her apod. – vím, že mě informují o své subjektivní zkušenosti, nevnucují mi svoji pravdu a je jenom na mně, jak moc se nechám ovlivnit (třeba nedávno jsem si koupil bezdrátová sluchátka)
  • charisma přednášejícího v podcastu je často zásadní, ale o ničem nevypovídá…
 
 
 
 
 

Odborná i populárně naučná literatura

  •  obrovský nevyčerpatelný zdroj informací různé kvality
  • odborné publikace podrobně popisují příznaky úzkostných stavů, teoretické úvahy o příčinách, popis terapie ale zůstává v obecné rovině, vhodné jsou spíše pro odborníky, terapeuty
  • nejznámější autor nemusí garantovat nejsmysluplnější zdroj informací

 

Osobní zkušenosti a doporučení známých, kamarádů, příbuzných…

Moje poznámky a zkušenosti mých klientů:

  • to, co pomohlo nebo vyhovovalo někomu jinému, nemusí nutně znamenat, že to bude vyhovovat a pomáhat i Vám
  • totéž platí i naopak – to, co jim vadilo, ale může být pro Vás užitečné
  • potřebujete totiž svou vlastní osobní zkušenost !!!
  • stejně tak to platí i u recenzí terapeutů, knížek… (nejčastěji na internetu)

Shrnutí

 

Obecně:

  • neexistuje jedna terapie úzkostných stavů, která vyhovuje a pomáhá všem – bohužel
  • neexistuje spolehlivý zdroj informací, který je absolutně objektivní a který každému zaručeně poskytne informace, které potřebuje – bohužel
  • musíte si najít svoji cestu, která Vám bude vyhovovat a přinese Vám očekávaný výsledek

Cíl terapie úzkosti:

  1. porozumět, že úzkostný stav se všemi nepříjemnými příznaky není ohrožující
  2. odladit další fungování, aby úzkostné stavy neovlivňovaly běžné fungování, aby se objevovaly co nejméně, pokud možno vůbec