Úzkost.cz

Úzkost.cz

Hledáte řešení?

Kde všude můžete získat informace o úzkostných stavech a případně možnost řešení?

Možných zdrojů informací o úzkosti je dnes už k dispozici velké množství. Takže každý si může najít zdroj, který mu bude vyhovovat. Hledání ale nejspíš nebude jednoduché, protože existuje obrovské množství různých náhledů na toto téma a ještě více různých (i zcela protichůdných) náhledů na možná řešení.

Lékař na pohotovosti a na záchrance (MUDr.)

  • řeší aktuální úzkostný stav (pacient totiž
    dorazí v tu chvíli, kdy vnímá ohrožení)
  • vyloučí tělesné onemocnění (např. infarkt
    myokardu), které momentální tělesné příznaky věrohodně napodobují (bušení
    srdce, tlak na hrudi, studený pot…)
  • doporučí psychiatrické vyšetření
  • často vydá pacientovi několik tabletek
    anxiolytik na rychlé zklidnění

Moje poznámky a zkušenosti mých klientů:

  • dnes jsou již lékaři na pohotovostech velmi dobře informováni o úzkostných stavech a při vyšetřování je berou v potaz (v minulosti byli totiž tito pacienti vnímáni jako hypochondři, kverulanti a jednání personálu nebylo vždy vstřícné)
  • nešvarem občas bývá, že psychiatrická diagnóza v dřívějších záznamech mívá vliv na charakter aktuálního vyšetření

Praktický lékař (MUDr.)

  • provede celkové základní vyšetření k vyloučení tělesného onemocnění
  • pacienta dobře zná (výhoda oproti akutnímu vyšetření na pohotovosti)
  • doporučí psychiatrické vyšetření
  • může sám nasadit léky (antidepresiva a anxiolytika), protože čekací doby na psychiatrické vyšetření jsou i několikaměsíční…

Moje poznámky a zkušenosti mých klientů:

  • občas je praktickým lékařům hloupé posílat své pacienty na psychiatrické vyšetření
  • někdy dochází k nadužívání anxiolytik
  • řada pacientů se ale nechce smířit s psychiatrickou diagnózou a stále se dožadují dalších vyšetření

Psychiatr (lékař, MUDr.)

  • nepotřebuje doporučení k vyšetření od praktického lékaře
  • provede psychiatrické vyšetření
  • vysvětlí diagnózu
  • zahájí farmakoterapii (nasadí léky) nebo zkonzultuje farmakoterapii již zahájenou praktickým lékařem
  • může doporučit vhodnou psychoterapii (protože se jí sám nevěnuje nebo na ni nemá čas díky přetížení jeho ordinace), pokud v regionu vůbec nějakou psychoterapii někdo provádí

Moje poznámky a zkušenosti mých klientů:

  • čekací doby na prvotní vyšetření v ambulanci jsou i několikaměsíční
  • psychiatři velmi často už nepřibírají další pacienty
  • pacienti mohou v čekárně na psychiatrické ambulanci strávit mnoho času, přestože přijdou v čase, na který byli objednáni (psychiatři ale opravdu nemohou přesně naplánovat časy objednání – stačí třeba jedno neplánované akutní vyšetření…)
  • pokud si nebudou pacienti stěžovat u svých zdravotních pojišťoven, aby řešily nedostatek psychiatrických ordinací, situace se nezmění! (například situace kolem dětské psychiatrie je v Královéhradeckém kraji dlouhodobě katastrofální)

Klinický psycholog (Mgr., PhDr.)

  • potřebuje doporučení k vyšetření od praktického lékaře, pokud se jedná o vyšetření hrazené zdravotní pojišťovnou (pokud se jedná o vyšetření za přímou úhradu, žádné doporučení není třeba)
  • provede psychologické vyšetření
  • vysvětlí diagnózu
  • vysvětlí, jakou psychoterapii provádí, co je její podstatou a jaký by měl být cíl vaší spolupráce
  • zahájí terapii
  • pokud vám tento způsob terapie nevyhovuje nebo nepřináší očekávaný výsledek, musíte si najít jiného terapeuta. Na tom není nic nevhodného a netaktního. Musí vám totiž vyhovovat dotyčný terapeut i jeho styl práce (a prostě si s každým vyhovovat nemusíme) a dále musíte vnímat, že dané terapii rozumíte a smysluplně vás posouvá…

Moje poznámky a zkušenosti mých klientů:

  • většinou je tato terapie pouze za přímou platbu
  • mají své internetové stránky, kde se dozvíte, jakým problémům se věnují a jaký způsob terapie používají
  • protože různých terapií existuje celá řada, nemusí vám zrovna vyhovovat terapie, která je ve Vašem regionu hrazena zdravotní pojišťovnou (žádný smysluplný systém, které terapie budou hrazeny pojišťovnami neexistuje a obávám se, že ani existovat nemůže)
  • získat dnes licenci klinického psychologa je neskutečně časově, finančně i odborně náročné, což by ale mělo zároveň znamenat, že je možné se spolehnout na jejich odborné kvality

Psychiatr, který provádí psychoterapii

  • vyberte pozitivní informace z předchozích dvou odstavců u psychiatra a klinického psychologa 😊
  • samozřejmě platí i ten předchozí poslední bod, že pokud vám dotyčný z různých důvodů nevyhovuje, tak…. však víte

Moje poznámky a zkušenosti mých klientů:

  • dnes má sice každý psychiatr povinně několikaletý výcvik v psychoterapii, přesto může být jeho orientace namířena výhradně na farmakoterapii
  • a je pouze na jeho zvážení, zda pacientovi psychoterapii doporučí (ať už u něho nebo u někoho jiného)
  • občas si řeknou o psychoterapii sami pacienti
  • na Psychiatrické klinice v Hradci Králové dostávají pacienti mimo jiné i seznam psychoterapeutů v našem regionu, včetně kontaktů, a zároveň je tento seznam přístupný i na jejich webových stránkách
  • proto bych Vám doporučil si zjistit, zda není možnost získat seznam místních psychoterapeutů i ve Vašem regionu (na Psychiatrické klinice ve Fakultní nemocnici nebo na psychiatrickém oddělení regionální nemocnice …)

Rozdíl mezi psychiatrem a klinickým psychologem:

  • řada lidí netuší, jaký je mezi nimi vlastně rozdíl
  • psychiatr má klasické lékařské vzdělání stejně jako všichni ostatní lékaři. Může předepisovat léky. Po absolvování lékařské fakulty (tzv. pregraduální vzdělávání, to mají naprosto všichni lékaři stejné) nastoupí na psychiatrické oddělní, kde po absolvování tzv. postgraduálního vzdělávání složí atestační zkoušku z psychiatrie…
  • psycholog má „filozofické“ vzdělání, léky proto předepisovat nemůže. Po absolvování vysoké školy může pracovat ve spoustě různých oborů (školství, sociální práce, doprava…), ale kdo chce pracovat jako klinický psycholog, musí nastoupit na psychiatrické oddělení a získat atestaci klinického psychologa (“psycholog pro zdravotnictví”) …

„Laičtí“ pracovníci s psychoterapeutickým výcvikem

  • psychoterapeutický výcvik dnes může absolvovat kdokoliv, nejčastěji to bývají sociální pracovníci, psychologové bez klinické atestace či lékaři bez psychiatrické atestace
  • psychoterapeutický výcvik je časově (v průměru 5 let) i finančně (v řádech desetitisíců) náročná záležitost
  • často jsou orientováni na svoji cílovou skupinu (mládež ve výchovných ústavech, lidé bez domova, klienti azylových domů, párové i individuální poradenství, …)

Moje poznámky a zkušenosti mých klientů:

  • úmyslně jsem použil uvozovky u slova laičtí, protože absence psychologicko-klinického či psychiatrického vzdělání, rozhodně neznamená automaticky nižší odbornou úroveň
  • výcvik psychoterapie u naprosté většiny terapeutických směrů je u nás na velice kvalitní úrovni, to znamená, že se můžete spolehnout na adekvátní míru jejich odborné úrovně
  • absence psychologického či psychiatrického vzdělání jim především znemožňuje získání smlouvy se zdravotní pojišťovnou
  • tato skupina má v našich podmínkách nešťastně definované právní ukotvení, oficiálně ani nemohou užívat termín “psychoterapeut”
  • tito terapeuti nejsou bohužel zaštítěni žádnou profesní komorou, která by lépe definovala a garantovala jejich odbornou způsobilost
  • zásadní záležitostí je udržet adekvátně sebekritický náhled k limitům svého terapeutického směru a zdraví respekt k jiným odlišným terapeutickým přístupům

Laičtí terapeuti bez psychoterapeutického výcviku

  • konfrontace názorů a přístupů u výše uvedených skupin může být třaskavá, nicméně tato skupina může být mnohem třaskavější (její uchopení je problematické)
  • do této skupiny je možné zařadit víceméně kohokoliv, kdo se tváří jako terapeut a nabízí cokoli
  • tato skupina je prakticky nekonečná
  • např. léčitelé všeho druhu využívající energii v lidském těle či v různých minerálech
  • dříve hodně populární kineziologové
  • dnes moderní poradci, kteří o sobě tvrdí, že vystudovali „neurovědu“ a pracují se sugescí, pozitivním myšlením, vizualizací, mantrami…
  • atd.

Moje poznámky a zkušenosti mých klientů:

  • nikoho nezrazuji, protože to není moje úloha ani odpovědnost, je to jen na Vás
  • a rozhodně netvrdím, že je vše v této skupině vysloveně špatně
  • může Vám pomoci někdo bez odborného vzdělání a mnoha let praxe? Ano, může…
  • dnes ale může ze sebe udělat poradce kdokoliv a radit může v čemkoli a najednou tu máme spoustu výživových poradců, fitness odborníků a koučů čehokoli…
  • nenechte se případně klamat, vždy používejte svůj rozum a nedejte na efekt a líbivost
  • připomínám, že sugestivní metody mívají jen krátkodobý efekt
  • to, že je na Vás někdo milý a má o Vás zájem, je super, ale otázkou zůstává, co Vás to bude stát, případně kolik Vás to bude stát…
  • myslím si ale, že pro řešení úzkostných poruch a obsedantních příznaků tyto metody stačit nebudou
  • mimochodem, zajímalo by mě množství čtenářů, kteří při čtení tohoto odstavce tyto webové stránky opustilo, protože se jich dotklo, že jsem „znectil“ jejich přístup, filosofii či jejich pravdu

Internet

  • diskusní fóra – nekonečný zdroj osobních zkušeností jiných lidí
  • YouTube – krátká instruktážní videa o vlastních zkušenostech, osvědčených řešeních či jenom zestručněný „výcuc“ informací z různých publikací
  • běžné články („strýček Google, teta Wiki“) – většinou popis metod řešení různých odborníků i neodborníků

Moje poznámky a zkušenosti mých klientů:

  • internetová fóra k tématu úzkostných stavů jsou nekonečným zdrojem pochybností, nejistot a zklamání – je mi líto, ale je mnohem větší pravděpodobnost, že získáte spíše negativní informace než pozitivní a smysluplné
  • rád se dívám na YouTube na recenze elektroniky, deskových her apod. – vím, že mě informují o své subjektivní zkušenosti, nevnucují mi svoji pravdu a je jenom na mně, jak moc se nechám ovlivnit (třeba nedávno jsem si koupil bezdrátová sluchátka)
  • charisma přednášejícího v podcastu je často zásadní, ale o ničem nevypovídá…

Odborná i populárně naučná literatura

  • obrovský nevyčerpatelný zdroj informací různé kvality
  • odborné publikace podrobně popisují příznaky úzkostných stavů, teoretické úvahy o příčinách, popis terapie ale zůstává v obecné rovině, vhodné jsou spíše pro odborníky, terapeuty
  • nejznámější autor nemusí garantovat nejsmysluplnější zdroj informací

Osobní zkušenosti a doporučení známých, kamarádů, příbuzných…

Moje poznámky a zkušenosti mých klientů:

  • to, co pomohlo nebo vyhovovalo někomu jinému, nemusí nutně znamenat, že to bude vyhovovat a pomáhat i Vám
  • totéž platí i naopak – to, co jim vadilo, ale může být pro Vás užitečné
  • potřebujete totiž svou vlastní osobní zkušenost !!!
  • stejně tak to platí i u recenzí terapeutů, knížek… (nejčastěji na internetu)

Shrnutí

Obecně:

  • neexistuje jedna terapie úzkostných stavů, která vyhovuje a pomáhá všem – bohužel
  • neexistuje spolehlivý zdroj informací, který je absolutně objektivní a který každému zaručeně poskytne informace, které potřebuje – bohužel
  • musíte si najít svoji cestu, která Vám bude vyhovovat a přinese Vám očekávaný výsledek

Cíl terapie úzkosti:

  1. porozumět, že úzkostný stav se všemi nepříjemnými příznaky není ohrožující
  2. odladit další fungování, aby úzkostné stavy neovlivňovaly běžné fungování, aby se objevovaly co nejméně, pokud možno vůbec

Připravovaná kniha

Veškeré informace, které se osvědčily mým klientům za více než 20 let mé praxe.

MUDr. Petr Kopista

O čem moje kniha bude?

“Kolikrát jste například slyšeli, že na „to“ nemáte myslet? Jenže výsledek tohoto snažení je Vám předem jasný. Tato rada totiž vůbec nefunguje. Je to pak spíš horší než lepší. Jenže i takové nesmyslné doporučení a řadu dalších můžete slyšet nejen od svých známých, kteří by Vám rádi pomohli, ale i od odborníků v zařízeních, kde bych tyto doporučení neočekával.”

Připravuji knihu, kde budou shrnuty veškeré informace, které vnímám, že se osvědčily mým klientům za více než 20 let mé praxe. Řešení úzkostných stavů je má hlavní specializace.

Vysvětlím Vám v ní základy fungování úzkosti a hlavně principy řešení. Budete rozumět tomu, co funguje, co nikoliv a proč (že to nevyběháte, nezrelaxujete, že tomu neutečete…).

Tyto informace Vám budou stačit k tomu, že další terapii potřebovat nebudete, nebo vytvoří solidní základ pro další řešení u různých druhů terapií. Protože základní informace fungování úzkostných stavů se s terapiemi nevylučují.

Představte si následující situaci: máte obavu, že jste v pití spolkli včelu. Terapeut se Vás může ptát, na kolik procent věříte své obavě. Na 40 %? Na 80 %? Přitom platí, že buď to pravda je a nebo není. Mohu posuzovat jen svůj pocit, ale ten zase s realitou nemusí vůbec souviset…

Tak co s tím? Dá se to vůbec vyřešit tak, aby to už nepřicházelo? Musím se tím problémem trápit už napořád? Proč se to vrací? A vrací se to, nebo jsem se toho jen nezbavil? Jde to řešit bez léků? A pokud ano, tak jak?

Proč píšu další knihu, když už nyní je jich tak moc?

Stále totiž vnímám, že v odborné literatuře je kladen důraz na jiné aspekty a postupy než vnímám sám ze své praxe.

Chci Vám nutit svoji pravdu? Ne, nebojte. Jsem od roku 1994 spokojeně ženatý a velmi dobře vím, že vnucovat své ženě moji pravdu naprosto nefunguje. Proto to nedělám ani svým klientům.

Jen Vám chci své informace předložit k posouzení a případně k vyzkoušení. Mohu Vám garantovat, že brzy sami zjistíte, jestli Vám to sedí, či nikoliv… Může se také stát, že zjistíte, že toto naprosto není způsob, který by Vám vyhovoval a budete aspoň vědět, že takto prostě ne.

Aktuálně probíhají závěrečné fáze přípravy knihy. Později bude možné si na těchto stránkách tuto knihu objednat.

Ukázky z knihy, jejíž název ještě řeším …

Možné tipy názvů:

Možné tipy názvů:

  • Úzkostné stavy a proč se to pořád vrací?
  • Chcete žít jako dřív? Už ne jako štvanec úzkosti?
  • Jak zvládnout úzkosti bez léků?

Příběhy

Jitka, 28 let, s malým dvouletým dítětem na mateřské dovolené. Obává se, kdy přijde znovu nepříjemný pocit, že se jí bude motat hlava, podlamovat nohy. A děsí se toho, že by mohla omdlít. Co když v tu chvíli bude mít v náruči svoje dítě?  Co když bude bezmocná ve chvíli, kdy bude její dítě nějakým způsobem ohroženo? Sleduje si často čas na hodinách, aby věděla, pokud by omdlela, jak dlouho byla v bezvědomí…

Petr, student, 17 let, si po příchodu ze školy vytahuje věci z tašky. Během této aktivity si nesmí vzpomenout na žádného z příbuzných, protože by se pak tomuto dotyčnému mohlo něco nebezpečného stát. Pokud na někoho pomyslí, musí vrátit všechny věci do tašky a začíná znovu. Běžně se dostává k časům kolem půl hodiny i více, kdy mu trvá, než vytáhne všechny věci dle daných podmínek. Uvědomuje si, že už to potřebuje řešit…

Jiří, 48 let, přichází na pohotovost, protože si myslí, že má infarkt. Cítí tlak na hrudi, buší mu srdce, potí se, má strach o život. Všechna vyšetření vyloučila tělesné onemocnění. Tento týden je to už potřetí…

Markéta, 52 let,  před lety docházela na terapie s úzkostí, měla strach, jestli není vážně nemocná. Později skutečně onemocněla rakovinou zhoubného typu. Díky včasnému nálezu a terapii byla vyléčena. Aktuálně dochází s obavou, že se to vrátí…

Jitka, 43 let, obává se, že nasypala svým dětem do jídla bazénovou chemii. Samozřejmě to udělat nechce a tato představa je pro ni děsivá. Jenže, co když se zbláznila, ztratila nad svým jednáním kontrolu, a teď si to nepamatuje. Proto si na nádobách s touto chemií dělá značky, jak jsou plné, aby mohla zjistit, zda nějaká část nechybí…

Takto bych mohl pokračovat velmi dlouho. Konkrétních klientů a jejich potíží bylo za více než dvacet let mé praxe mnoho.

Jak Vám tyto příběhy mohou pomoci?

Spousta klientů si často vůbec neuvědomuje, že jsou jejich obtíže úzkostného charakteru. Náhodou si přečtou nějaký článek, kde je jejich problém popsán. Zjistí, že to má nějaký název a dá se to léčit…

Někdo má zase problém, když mu jeho lékař vysvětluje, že jeho obtíže nejsou způsobeny tělesným onemocněním, ale že se jedná o psychický problém.

Někdo užívá dlouhá léta antidepresiva, jeho obtíže tak různě kolísají. Nebo má třeba několik let klid, než se ten jeho problém opět vrátí. Někdo běhá po různých terapiích, vyzkoušel vše možné i nemožné. Stálo to spoustu peněz a výsledek nemusí být vždy uspokojivý, nemusí vůbec odpovídat jeho snaze…

Často se za svůj problém stydí, vnímá se jako postižený. Netuší, že jeho obtíže o něm nic nevypovídají.

Úzkostné stavy jsou totiž velice častý a běžný problém.

Je to však problém, který dokáže brutálně potrápit.

Do pasti úzkostných stavů může snadno spadnout kdokoliv kdykoliv, bez ohledu na věk, vzdělání, pohlaví, povahu, odolnost…

A jak to nejčastěji probíhá?

V určitém momentu se objeví nepříjemný stav, který klienta zneklidní nebo vyděsí a následně se tento stav v různé intenzitě opakuje.

Klient nerozumí tomu, co se s ním děje. Obává se následků a komplikací. Obává se, že by se mohlo stát to, čeho se obává. Nechce to riskovat. Nechce překročit tu hranici, kdy už by to nešlo vyřešit, ohlídat…

Tak se to snaží řešit, předejít riziku, zabránit následkům. Aby sebe nebo někoho jiného neohrozil, aby se nikomu nic nestalo.

Právě proto, že je zodpovědný, tak ho celá situace obrovsky stresuje. Samozřejmě si nepřeje, aby se někomu něco stalo.

Jeho snahou je, aby to zcela odeznělo a nic z toho, co ho stresovalo, se znovu neobjevilo. Aby vše bylo jako dřív, než se ten problém objevil. A když už to přijde, tak aby to co nejdříve odeznělo. Hlavně ať se nic problematického nestane.

Tak s tím problémem bojuje, snaží se ho nějak potlačit nebo z něj utíká. Tím se ale jeho kvalita života výrazně snižuje. Nemůže fungovat v situacích, ve kterých chce nebo potřebuje.

Většinou se příznaky postupně zhoršují. Když se někdo snaží, aby se vyřešil jeho problém a ono je to přitom spíš horší, tak to nikoho moc nepovzbudí. Velmi snadno proto na úzkostné stavy nasedají depresivní „rozlady“ a často i sebevražedné úvahy.

Běžně se provede řada vyšetření, která ale žádné tělesné onemocnění nepotvrdí.

Pro řadu klientů je obtížné přijmout skutečnost, že se jedná o psychický problém.

Když navštíví psychiatra, dostanou léky, antidepresiva, anxiolytika. 

Pouze malému procentu klientů léky tyto obtíže zcela odstraní. Ve spolupráci s lékařem pak tyto léky po určitě době vysadí a očekávají, že už se to znovu neobjeví. Původně se doporučovalo užívat antidepresiva ještě půl roku od posledních příznaků, nyní se doporučují dva roky.  Jenže stačí velmi málo a příznaky se dokážou znovu objevit. Klient opět navštíví svého lékaře, nechá si předepsat stejný lék, ale efekt už většinou nebývá tak výrazný, jako když to bylo poprvé.

U většiny klientů je efekt léků od začátku pouze částečný. Podle stupně dosažené úlevy může být klient více či méně spokojený. Pokud je úleva pouze malá, tak žije stále v nejistotě, že dřív nebo později se skutečně něco stane. Že ten problém nakonec zvítězí. Pokud je úleva výrazná, ale přesto tam dochází k drobné míře nepohody, tak je klient deptán tím, že to stále nějak obtěžuje.

Zároveň ne každý chce řešit svoje obtíže užíváním léků. Mohou navštěvovat různé psychoterapie. Ty mohou trvat i řadu let, stát spoustu peněz a ne vždy se dostaví efekt, který klient očekával.

Lidé s úzkostnou poruchou si jsou dobře vědomi, jak je ten jejich problém nesmyslný. Mně osobně přijde nejvýstižnější termín: bizarní.

Řada z nich se stydí za tyto obtíže. Řada z nich to vnímá jako své selhání.

Toto je pouze stručný, velmi zjednodušený popis úzkostných obtíží. Přesto, kdo se trápí úzkostmi, nejspíš se již poznal. Řada detailů může probíhat zcela odlišně. 

Tuto knihu držíte v rukách, protože úzkostný problém řešíte. Řešíte to proto, že se to týká Vás nebo někoho, na kom Vám záleží.

Pokračování v knize… 

Rozdílné vnímání

V únorovém čísle letošního roku jsem v časopise Digitální foto narazil na rozhovor šéfredaktora pana Borise Stojanova s fotografem panem Martinem Strankou. Kdo se jen trochu zajímá o fotografování, tak oba zná. Zaujala mě tam situace, kdy hovoří o svém pohledu na konkrétní fotografie a jejich vnímání na ně je odlišné. Přišlo mi to jako šikovný konkrétní příklad rozdílného náhledu na jednu věc, na jednu situaci, na jeden problém… Ještě k tomu na zajímavých fotografiích.

Požádal jsem proto oba o možnost citace tohoto článku a pan Stranka mi poskytl i dvě fotografie zmíněné v textu. Tímto oběma děkuji.

Když se na fotografie podíváte, ještě než budete číst dál, zajímalo by mě, jak na Vás působí, jak je vnímáte Vy.

Dreamers and warriors - bojovník se sýkorkami
Bear with a plane in the background

?

Boris Stojanov

?

Boris Stojanov

Boris Stojanov: „Dreamers and Warriors – postava člověka v leteckém skafandru s trojicí snad útočících ptáků. Mimochodem vaše nejslavnější vítězná fotografie! Anebo lední medvědi a letadlo na silnici v nehostinném kraji, auto na střeše a dovnitř nahlížející jelen, záplava květin vyvěrající z amerického auta s odevzdaným řidičem, dívka ležící na hladině mezi lekníny, přeje si být výjimečná a připomíná videoklip k hitu Nicka Cavea… Co fotografie, to důvod k zamyšlení, je to jako panoptikum světa, rád dáváte ve svém díle „poselství příštím generacím“, nebo pouze vystavujete „zprávu o stavu světa“?”

Martin Stranka: „Je zajímavé, že skrze svůj pohled vidíte mé fotky méně nadějeplné. A to je na tom to dobré, každý si v umění dokáže nacházet svůj pohled, svůj svět a hledat své odpovědi. Zkusím nastínit, jak já vidím fotky, které zde konkrétně zmiňujete. Sýkorky ve fotografii Dreamers and Warriors neútočí, naopak, poletují kolem a ukazují člověku uvnitř podstatu svobody skrze svůj let. Fotografie Bear With Me s medvědem a letadlem – není podle mého nehostinná krajina, ale naopak klidná příroda během zimního času. Muž za volantem fotografie I Bloom For You není zdaleka odevzdaný situaci, nýbrž opustil právě ruch velkoměsta ve svém autě, odjel daleko od lidí, kde může být sám sebou, plný klidu, rozjímající. Vidíte, jak dokáží dva lidé koukat na stejnou věc naprosto jiným pohledem. A to je jedna z věcí, které mě opravdu baví. Ta mnohovrstevnost, nepřímočarost a neurčitost. V čem vám musím dát za pravdu, že asi někde nevědomky zaznamenávám stav mysli dnešního člověka vůči okolí, vůči společnosti, světu. Je to takový vnitřní dialog se sebou samotným. Jsou to takové malé osobní příběhy velkých emocí a pocitů.”

Martin Stranka

MUDr. Petr Kopista

Já sám se domnívám, že tato konfrontace není o tom, kdo má pravdu. Oba mají svobodu vyjádřit, co v tom vidí. Každý v tom svobodně může vnímat to své a ani jeden z pohledů nemusí být špatně. O svých rozdílných názorech mohou v klidu a bez averze debatovat. Rozdílný náhled nebrání se domluvit a někam se posunout. To je v podstatě náhled na můj přístup k terapii.

Pro mě není obraz osoby ve skafandru a sýkorek o konfliktu mezi nimi. Ten konflikt prožívá osoba uvnitř. Zda zvednout hledí, svléknout skafandr, opustit chráněný prostor a iluzi bezpečí. Co když je ta iluze bezpečí sýkorek klamná, co když se mně nebo někomu něco stane? Hledání svobody volby a fungování bez ohledu na pocity, příznaky a tlaky zvenčí…Toto je mé řešení úzkostných stavů. 

Má praxe

MUDr. Kopista psychoterapie s.r.o.

Ve své praxi se specializuji hlavně na úzkostné stavy. S každým klientem si podrobně vysvětlíme fungování těchto stavů. Pro smysluplné řešení jakéhokoliv problému je zásadní, aby mu klient rozuměl. První sezení vnímám jako seznamovací a nezávazné. Poté se každý může rozhodnout, zda chce v terapii pokračovat a objednat se na další termín.

Kromě toho se věnuji poruchám příjmu potravy a patologickému hráčství. Pokud ale řešíte jiný problém, klidně přijďte. Probereme to a zkusíme se domluvit, zda Vám v tom budu moci prospět.

P.S.: Když dorazíte na domluvený termín ke mně do poradny, nečekejte na chodbě, ale vstupte do čekárny. V ní se nachází recepce, kde se s Vámi asistentka domluví. Řadu lidí mate, když ji při vstupu do čekárny vidí. Domnívají se, že někam vešli nevhodně, ale přitom cedulka na dveřích potvrzuje, že se jedná o čekárnu. Když tam paní asistentka nebude, vejděte dovnitř a posaďte se.

Kontakt

MUDr.Kopista psychoterapie s.r.o.

Adresa ordinace:

Poliklinika II, Bratří Štefanů 895, Hradec Králové, 500 03