Úzkostné poruchy
           
    Úvod

Úzkostné stavy

Model úzkosti

Agorafobie

Specifické fobie

Sociální fobie

Panická porucha

Generalizovaná úzkostná porucha

Obsedantně kompulsivní porucha

Reakce na závažný stres

Terapie



Kontakt


Reakce na závažný stres

Pro poruchy v této skupině je typické, že jim předchází nějaký výrazně nepříjemný traumatizující zážitek (přepadení, nehoda, znásilnění, přírodní katastrofa, válečný konflikt…).

Akutní reakce na stres

Do několika minut po události se objevují příznaky, které mohou být velmi různorodé. Nejčastěji dochází zprvu k celkovému utlumení, snížení pozornosti až k dezorientaci. Dále se může rozvíjet apatie nebo naopak zvýšená aktivita (tzv. útěková reakce). Může být přítomna řada dalších příznaků jako úzkost, zlost, zoufalství, depresivní nálada, ztráta zájmů…
Rozvoji příznaků napomáhá fyzická únava a vyšší věk.
Tyto příznaky během hodin až několika dnů samy odezní. Občas se může stát, že si postižený na průběh té situace nepamatuje.
Bývá vhodné poskytnout kvalifikovanou podpůrnou psychoterapii.

Posttraumatická stresová porucha

Příznaky u této poruchy se dostavují až po delším čase od prožitého stresu a také i delší dobu přetrvávají (jedná se o týdny až měsíce).
Dotyčný má problémy se vzpomínkami na traumatickou událost, které dokáží spustit výraznou emoční reakci. Události se mohou vracet ve vzpomínkách, snech, fantaziích, kdy je znovu prožívá.
Typické bývá vyhýbání se situacím a místům, které tu událost připomínají. Často dochází k poruchám spánku, k poruchám soustředění, k úlekovým reakcím…

Terapie: k ovlivnění intenzity příznaků je vhodné podávání léků. Léčbu je nezbytné doplnit psychoterapií (podpůrná, dynamická nebo kognitivně behaviorální) k ovlivnění například vyhýbavého chování apod.

Porucha přizpůsobení

Jedná se o reakci na závažnou změnu v osobním nebo pracovním životě, kterou vnímá postižený jako nepříjemnou.
Typicky je přítomna smutná nálada, úzkostné stavy, obavy z budoucnosti. Dotyčný se vnímá jako nedostatečný, slabý, k ničemu…
Nejvhodnější terapií je podpůrná psychoterapie.

Kazuistiky:
Pan Jiří, 32 let, mechanik, byl zhruba před rokem účastníkem autonehody. Nepozorný řidič v protisměru předjížděl a střetl se s vozem pana Jiřího. Pan Jiří jel v autě sám a život i zdraví mu nejspíš zachránily airbagy, které v autě měl. V protijedoucím autě utrpěl řidič vážná poranění. Vyšetřování autonehody se vleklo a dlouhé byly i průtahy při vyřizování pojistky.
K řízení se dostal asi čtyři měsíce po nehodě. Po usednutí do vozu se mu udělalo na omdlení, bušilo mu srdce, chvěly se mu ruce, zaskočil ho silný tlak na hrudníku, měl pocit, že nemůže dodechnout, jako když má velký knedlík v krku. Byl rád, že se mu to nestalo až při jízdě, ale hned po usednutí do auta. Pokud by měl nyní někam jet sám, tak si zařídí, aby jet nemusel, řídí jen tehdy, pokud s ním jede spolujezdec, který by v případě zopakování úzkostné stavu převzal řízení.

Slečna Jana, 21 let, studentka, byla před dvěma lety znásilněna na chodbě v panelovém domě své přítelkyně, kam šla na návštěvu. V prvních týdnech po té události byla silně otřesena, nechtěla chodit mezi lidi, obviňovala se z toho, co se stalo. Později se dostavovaly stavy apatie střídající se s přehnanými výbuchy hněvu pro maličkosti. Stav se jen pozvolna zklidňoval, v noci ale stále mívá sny, kde znovu prožívá onu událost. Pokusila se navázat blízký vztah s mužem, který se jí líbil, ale kdykoli se pokusil o intimní kontakt, nedokázala se uvolnit a reagovala podrážděně. S přítelem se raději rozešla s udáním jiného důvodu, aby předešla dalším pokusům o intimní kontakt a nemusela nic vysvětlovat.